Šalvěj lékařská 

jiné názvy:

latinsky:  Salvia officinalis

Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)

Původ: 

Popis rostliny: vytrvalá, silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu se zdřevnatělými lodyhami, vysoká 30 až 70 cm. Lodyha je přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá.

Stanoviště: propustná půda a slunné stanoviště. 

Životní cyklus: rostliny se mohou samy opylovat i v případě, že se o úkol nestarají včely nebo motýli.

Použitelné části: Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy

Léčivé účinky: protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky, zabraňuje průjmům. Omezuje pocení, zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě. Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích a nadýmání.

Bylinková kuchyně: Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy

Květy: Šalvěj obvykle kvete v květnu až červenci, plodem je tvrdka.

Lokality výskytu: 

Chuť při požití drogy:  trpká a lehce nahořklá

Pěstování: Na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem přikrývkou.

Chemie: Obsahuje 1,5 až 3 %[2] silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru,velké množství vonného extraktu, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4 %[2] tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky.

Kontraindikace: Šalvěj se nesmí užívat dlouhodobě a ve vysokých dávkách. Silice šalvěje obsahuje thujon, který je toxický a ve vyšších dávkách může vyvolat křeče. Šalvěj nesmí užívat těhotné ženy, neboť by mohla vyvolat stahy dělohy a mohlo by dojít k potratu. Není vhodná ani pro kojící ženy, snižuje totiž tvorbu mléka. Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky.