Puškvorec obecný

jiné názvy⁵: lidově akorum, brustvorec, bruškvorec, čínská rebarbora, kalmus, kofien nejedlíkový, kořen piškvorcový, kořen plicní, kořen prsní, kořen rotanový, kořen tatarákový, nejedlík, pískačky, pišišvor, piškvorec, prskořen, puškvorec, puškvorcový chléb (oddenek zavařený v cukru), svatá třtina, tatarák, tatarská tráva, tatarské býlí, tatarské zelí aj.

latinsky: Acorus calamus (řecky kalamos = rákos); 

Čeleď: áronovité

Varování: Drogu z kořene puškvorce nikdy nevaříme.

Druhy: Jedná se v podstatě o ostřice, travám velmi podobné rostliny (Acorus), pěstují se v mnoha barevně odlišných kultivarech

Původ: První živá rostlina puškvorce byla v roce 1557 zaslána z Cařihradu⁵ italskému lékaři Petru Ondřeji Matthiolimu do Prahy, kde v té době působil jako osobní lékař arciknížete Ferdinanda.

Popis rostliny: Acorus calamus vytváří pevné trsy mečovitých, poměrně širokých listů. Ty vyrůstají z masitého oddenku. Trsy dosahují růstové výšky 45 až 75 cm a rozšiřují se maximálně do 60 cm.

Stanoviště: vodní a bahenní rostlina, mokřiny, přírodní jezírka, břehy vodních toků a jezer

Životní cyklus: Kořen se sbírá brzy na jaře nebo podzim.

Použitelné části: Číňané žvýkali puškvorec při bolesti zubů nebo proti pachu z úst. Tataři věřili, že puškvorec čistí vodu. K vykuřování se používá nadrcený kořen a má zajímavou kořenitou vůní. 

Léčivé účinky: posiluje nervy a koncentraci, podporuje látkovou výměnu, vnitřně jako stomachikum a amarum v nálevu při žaludečních a střevních dyspepsiích, nechutenství, zánětech žaludeční sliznice, meteorismu apod.

Jsou prokázány psychoaktivní účinky³, podobné meskalinu. Nadrcený oddenek se používali staří Féničané i Egypťané jako vykuřovadlo k uklidnění, uvolnění, při stresu a úzkosti. Vydává nahořkle kořenitou, mírně skořicovou vůni. Oblíbená je kombinace s myrtou a cedrem.

Puškvorec podporuje trávení žaludku a ve střevě tím, že povzbuzuje vylučování trávicích šťáv. Má mírný diuretický účinek. Ovlivňuje křečovité stahy při nadýmání a průjmech. Zevně jako hyperemizující prostředek k prokrvení kůže a jako přísada do koupelí posilující nervovou soustavu.

Bylinková kuchyně⁶: Puškvorec se hojně používá jako koření, a to nejlépe z kořene rostliny tři roky staré. Hojně se přidává  v indické, turecké a většině islámských kuchyní do sladkých jídel, cukrovinek, ovocných salátů a kompotů. Kandovaný puškvorec je zas oblíbenou pochoutkou Angličanů i Američanů. Největší množství puškvorce se však spotřebuje na přípravu žaludečních likérů.

Květy: 

Lokality výskytu: 

Chuť při požití drogy: hořká, aromatická

Pěstování: Tento druh pěstovaný ve vodě má vysoké nároky na světlo. Při pěstování na souši mu prospívá stín a vlhko. 

Chemie: Puškvorec obecný obsahuje v oddencích silici (prachový olej) 1.5 - 6 %, hořčiny 0,2 - 0,3 %, beta-asaron, isoeugenol, kafr, eugenol, asarilaldehyd, furfurol,
třísloviny, pryskyřice, sliz a tzv. fytoncidy s určitými
protimikrobiálními účinky.

Kontraindikace: Ve velké dávce může být škodlivý.