ANDĚLIKA LÉKAŘSKÁ

jiné názvy: Děhel lékařský,    

latinsky:  Archangelica officinalis Hoffm.

Miříkovité (okoličnaté)

Druhy: existuje přes 360 druhů Děhelů

Popis rostliny: Andělika je mohutná bylina až 2 m vysoká. Má řepovitý oddenek, hnědé kořeny a již první rok svého růstu vytvoří bohatou růžici přízemních listů. V létě můžeme pozorovat velké okolíky zelených, později bílých květů.

Stanoviště: Nalezneme ji převážně na stinných místech, s kyprou půdou, bohatou na živiny, která rostlině nebrání v dalším rozvoji.

Životní cyklus: dvouletá až čtyřletá rostlina známá také jako děhel lékařský. V prvním roce vytváří růžici přízemních listů, ve druhém, třetím a čtvrtém roce vykvétá. kořeny sahají až do hloubky 1 m. Kvete od července do srpna.

Použitelné části:  U anděliky se sklízí kořen, který se vysušený a nařezaný používá jako přísada do nejrůznějších mastí.

Léčivé účinky: Éterické oleje v bylině obsažené podporují zažívání a odvodňují. Usnadňuje odchod žaludečních plynů a je doporučována při střevních bolestech a křečích.

Bylinková kuchyně: Sladká chuť anděliky je vhodná do salátů, omáček, polévek i do sladkostí. Dá se vařit samostatně jako zelenina. Její sušená semena a kořeny jsou přísadou do likérů. Andělikou si můžete ochutit polévky, saláty a čaje, maximálně polovinou kávové lžičky. Andělika Čínská se v Asii se používá při vaření asi jako u nás petržel nebo celer, má však mnohem silnější aroma, takže opatrně.

Květy: Kvete až jako dvouletá, koncem jara a počátkem léta. Sbírejte drobné zelené kvítky hned po rozvití. Sladce voní a stejně jako listy mají hřejivou, mírně anýzovou chuť. Jsou dobré do ovocných salátů, sirupů, sorbetů, čerstvého sýra a zakysané smetany.

Lokality výskytu: vlhké louky, prameniště, světlé křoviny a u lesních potoků z podhůří do hor (Šumava, Krušné a Jizerské hory, Krkonoše, Jeseník a Karpaty), v Sudetech z býv. kultur jen zplaněle, v Tatrách, kde je v současnosti jedině pův., místy nešetrným sběrem skoro vyhubena. Druh roste v Evropě a Asii (z Arktidy do mírného pásu, dále na jihu jen v horách); nejdále na zápdě v Grónsku a na východě až k 135° v. z. d.

Chuť při požití drogy: pálivá, zemité, sladké a pižmovité aroma, voní po ginu.

Pěstování: V klášterních zahradách ji pěstovali mniši již v období starověku, kteří ji využívali užívali jako podporu v obdobích moru. Říkalo se jí “kořen svatého ducha” nebo “andělský kořen”.

Chemie: Esenciální olej Anděliky obsahuje asi šedesát složek, zejména je důležitý terpen felandren, silice, třísloviny, kyseliny, kurkumin, flavonoidy, sacharidy, vláknina, vitamíny B atd.

Kontraindikace:
neužívat v těhotenství, v případech průjmu, nadýmání a tlaku v žaludku. Nekombinovat ji v žádném případě s puškvorcem obecným (Acorus calamus), zázvorem obecným (Zingiber officinale) a mořskými řasami. Rovněž by ji neměli užívat lidé užívající léky na ředění krve, např. Warfarin.